| Úvod Výzkum Prezentace Texty Kontakty |
1. Smysl projektu, výzkumný prostor a prostředí, zkoumané období1.1 Smysl projektu Smyslem projektu je zdokumentování, zhodnocení a prezentace skutečnosti, že i v současnosti jsou pevnou součástí společenského života obyvatelstva východních Čech určité tradiční výroční obyčeje, a to nikoliv v nějaké organizované, folklorismem ovlivněné formě, tedy nikoliv jako lidovou kulturou pouze inspirované a dále přetvářené projevy, ale z hlediska základních principů fungování výročních obyčejů jako takových jako zcela přirozená součást životního způsobu místních lidí. Tento fakt je podnětem snahy postihnout souvislostí mezi kontinuitou konkrétních jevů tradiční lidové kultury a stálou přirozenou potřebou lidí prožívat bezprostřední kulturní komunikaci. Proto jsou výroční obyčeje v rámci projektu nahlíženy především jakožto konkrétní projevy takovéto bezprostřední kulturní komunikace a jsou sledovány pokud možno v celé jejich šíři a v souvislostech, ve kterých se realizují, to znamená zejména z hlediska typu nositelů a situaci, za kterých se uskutečňují, i se zaměřením na to, jakou funkci v rámci konkrétní komunity plní. Projekt se naopak nezabývá těmi formami či složkami výročních obyčejů, které jsou vázány pouze na rodinné prostředí.
1.2 Výzkumný prostor Výzkumným prostorem projektu je území, náležející v současnosti dle správního členění do Pardubického kraje, konkrétně zaujímá většinu západní poloviny uvedeného kraje, tedy okres Pardubice, severní část okresu Chrudim a západní okraj okresu Ústí nad Orlicí. Protože ovšem výskyt jevů tradiční lidové kultury nelze omezovat hranicemi toho kterého správního celku, v některých případech, dle potřeby v zájmu zmapování určitého jevu, výzkumný prostor hranice uvedeného území přesahuje.
1.3 Prostředí výzkumuVýzkum se zaměřuje především na vesnické lokality různých velikostí, neboť právě vesnické lokality se stále ještě většinou vyznačují poměrně vysokou stabilitou prostředí a společnosti, což v kladném smyslu ovlivňuje bezprostřednost, pravidelnost a intenzitu osobních styků a tím je zároveň podporována kontinuita a uchovávání různých forem tradiční kultury obecně včetně výročních obyčejů. Fakta o výskytu výročních obyčejů ve výzkumném prostoru dovolují zařadit do výzkumu i lokality někdejších městeček, respektive městysů, a kromě jádra Pardubic také města, a to jako celek nebo okrajové části měst, dříve figurující jako samostatné obce.
1.4 Zkoumané obdobíZkoumaným obdobím je „současnost“, přičemž pod tímto označením je rozuměno první desetiletí 21. století, respektive počínaje již rokem 2000, který bývá obecně vnímán jakožto určitá symbolická hranice přelomu tisícilet
2. Postup řešení projektu2.1Zdroje a prameny, obsahující informace o frekvenci výročních obyčejů ve skladbě společenského života obyvatelstva východních Čech, poskytují značné množství jedinečných faktů, sama o sobě jsou ale tato fakta značně chaotická. Aby bylo možno se v problematice orientovat, bylo nezbytné jednotlivé zdroje a prameny konfrontovat a v první fázi utřídit materiál v nich obsažený do tématických skupin. S ohledem na průběh obvyklého kalendářního roku byly tyto tématické skupiny specifikovány následovně:
a) Výroční obyčeje odrážející zemědělský kalendář a liturgické členění roku. Tuto skupinu je možno považovat za vrstvu obyčejů, jejichž formy lze obecně sledovat i několik staletí nazpět do minulosti a tudíž je možno je pokládat za vývojově prvotní kulturní projevy výroční obyčejové tradice.
b) Periodicky se opakující akce upomínající na historické události a periodicky se opakující akce, odrážející členění roku v občanském životě nebo se zábavným zaměřením, někdy konáním přičleňované ke starší vrstvě výročních obyčejů zemědělského a liturgického kalendáře. Tuto skupinu je možno považovat za vývojově novější vrstvu výroční obyčejové tradice. Nutno ovšem podotknout, že obsahy výrazů „starší“ a novější“ jsou v tomto případě pouze pomocným vyjádřením vývojové odlišnosti obou skupin.
Na základě studia dostupných publikovaných, rukopisných a obrazových pramenů o tématu vyplynulo, že z projevů, spadajících do první skupiny, byly na zkoumaném území podchyceny informace o obyčejích, vázaných na následujících dny nebo období roku: Nový rok ( 1. 1.),,svátek Tří králů ( 6. 1.), svátek sv. Doroty (6. 2.), širší masopustní období (obvykle leden a únor), konec masopustního a počátek postního období (pohyblivý termín), svátek sv. Matěje ( 24. 2.), svátek sv. Řehoře (12. 3.), svátky sv. Jiří a sv. Marka ( 24. a 25. 4.), pátá neděle postní - Smrtná (pohyblivý termín), šestá neděle postní – Květná (pohyblivý termín), Velikonoce (pohyblivý termín), Apríl (1. 4.), svátek sv. Filipa a Jakuba (30. 4.), první máj ( 1. 5.), svatodušní svátky (pohyblivý termín) a širší období letnic (květen a červen), slavnost Těla a krve Páně (Boží Tělo) (pohyblivý termín), svátek sv. Jana Křtitele (24. 6.), poutě (obvykle jarní a letní měsíce), slavnosti na ukončení sklizně (přelom letních a podzimních měsíců), posvícení (obvykle letní a podzimní měsíce) , památka zemřelých - Dušičky (2. 11.), svátek sv. Martina (11. 11.), svátek sv. Cecílie (22. 11.), svátek sv. Kateřiny (25. 11.), doba adventní (pohyblivý termín), svátek sv. Barbory (4. 12.), svátek sv. Mikuláše (6. 12.), vánoční svátky ( 24. – 26. 12.) a širší vánoční období, svátek Silvestra (31. 12.). Z projevů, spadajících do druhé skupiny, byly na zkoumaném území v pramenech podchyceny informace o akcích, vázaných na tyto dny nebo období roku: uctění padlých u památníku (obvykle při výročí skončení 2. světové války nebo při výroční vzniku státu), akce k Mezinárodnímu dni dětí (1. 6.), akce připomínající určitou etapu roku (např. rozloučení se školou, loučení s prázdninami, shromáždění spojené s pálením ohně ve výročí smrti Mistra Jana Husa v r. 1415 (6. 7.), herně soutěživé zábavné akce s konkrétní tématikou (např. drakiády, kuličkiády, neckiády), odvody branců
2.2S vytvořenými tématickými skupinami výročních obyčejů byl porovnán materiál, jsoucí k dispozici z terénních výzkumů, konaných ve výzkumném prostoru před rokem 2006. Umožnilo to vytvořit okruhy výzkumného zájmu, aby se další výzkum v rámci projektu mohl cíleně zaměřit na aktuální jevy, příznačné pro projektem zvolené výzkumné období. Vzhledem ke ztrátě striktní závaznosti v konání řady obyčejů pouze a jen v termínu, určovaném v minulosti zejména liturgickým církevním kalendářem, byly tyto okruhy do průběhu obvyklého kalendářního roku zasazeny ve většině případů jakožto širší časové úseky:
Oproti tématickým skupinám, vytvořeným na základě starších pramenů, neobsahují okruhy výzkumného zájmu, vytýčené pro období po roce 2000, řadu v minulosti běžných situací a společenských příležitostí a naopak se mezi nimi objevují příležitosti nové, odrážející zájmy současných lidí. Je to logickým důsledkem společenského vývoje: obyčej, pokud není záměrně konzervován, obvykle zaniká, jestliže nemá ve společnosti své opodstatnění. Přesto lze vysledovat přetrvávání jakési „praosnovy“ typů výročních obyčejů, založené na skutečnosti, že výroční obyčeje jsou úzce propojeny s tradičním hospodářským, respektive zemědělským členěním roku a tudíž i s obyčeji hospodářskými a ovšem i rodinnými, které na hospodářský cyklus reagovaly. Přizpůsoboval se mu v řadě ohledů i roční cyklus křesťanské liturgie. Zemědělcův rok je členěn na cykly, které zahrnují období příprav, období polních prací a čekání na úrodu, období sklizně a její oslavy i období odpočinku, prolínající se však již opět s vědomím nutnosti připravit se na příchod „nového léta“, jehož výsledkem bude znovu základní zemědělcův cíl: bohatá úroda a úspěšná sklizeň k zabezpečení obživy společenství, jehož je součástí. Dobrý výsledek všeho toho snažení býval tradičně pojišťován mimo jiné řadou obřadních úkonů ve formě pověrečných magických praktik, obětí a dalších typů zvyklostí, které se vývojem zformovaly v tradiční výroční obyčeje. Jelikož se tyto se zemědělstvím spojené obyčeje nevázaly na dnes běžný typ kalendáře, ale na cykly vegetační, přistupuje i projekt k okruhům a konkrétním formám obyčejů v prvé řadě z hlediska jejich funkce a shledává v nich:
a) obyčeje přípravy nového vegetačního cyklu b) obyčeje období vegetačního cyklu c) obyčeje období sklizně a její oslavy Zároveň s vědomím, že výroční obyčeje jsou synkretickými jevy, které v sobě zahrnují prvky různého původu, obsahu, charakteru, významu a funkce, je při řešení projektu vzato v úvahu, že žádný z obyčejů není jednoplánovým útvarem, ale promítají se do nich:
a) souvislosti životních etap člověka jako jednotlivce, ať už jakožto člena širší společnosti či užší společenské jednotky (rodiny) b) souvislosti křesťanského i občanského kalendáře c) ohlasy stavovských obyčejů d) současný způsob života, kdy praktikování výročních obyčejů nabízí specifickou náplň pro využití volného času se škálou možností seberealizace, vycházejících ze psychosomatických potřeb člověka a podložených tradicí ověřenými postupy. Jelikož společenská existence výročních obyčejů probíhá jako konkrétní útvar, řešení projektu přihlíží k tomu, jakých forem současné praktikování výročních obyčejů obvykle nabývá. Jedná se o formu:
a) obchůzky b) průvodu c) tance (taneční zábavy) d) dramatického útvaru e) společného pálení ohně f) pobožnosti g) pohoštění h) využívání zábavných atrakcí i) soutěžení Jednotlivé formy se při tom mohou v jednom typu obyčeje v různém poměru sdružovat a prolínat. 2.3Vytvoření okruhů výzkumného zájmu umožnilo, aby se další výzkum v rámci projektu mohl cíleně zaměřit na aktuální jevy, příznačné pro projektem zvolené výzkumné období.Jednou z metod tohoto výzkumu bylo provedení terénního výzkumu, zaměřeného na nejaktuálnější stav zkoumaných projevů, jinými slovy, terénní výzkum probíhal za účelem získání aktuálních informací o současných formách praktikování výročních obyčejů, při čemž jeho zaměření vycházelo z okruhů výzkumného zájmu, zformulovaných při systematizaci faktů z pracovní databáze. Jakožto nejvýraznější se v pomocné osnově témat pro cílený výzkum jevily okruhy obyčejů, spojené s následujícími úseky v průběhu roku: masopustní období, předvelikonoční období, Velikonoce , období letnic, poutě, posvícení, doba adventní. Na základě těchto zjištění se terénní výzkum zaměřoval hlavně na uvedené okruhy a probíhal a) vlastním pozorováním, zaměřeným jednak na zjištění dat o zkoumaných jevech, která lze odpozorovat v průběhu dění nebo získat na základě rozhovoru a aktéry či diváky konkrétního obyčeje, jednak se soustředil na vytváření fotodokumentace autentických situací při praktikování výročních obyčejů, b) prostřednictvím cíleně sestavených monotématických dotazníků s názvy:
* „Obchůzka masek“ (s variantou „Masopustní veselí“) * „Stavění májí“ (s variantami „Stavění máje“, „Stavění májí“ a „Kácení máje“) * „Máje s průvodem“ * „Posvícení“ * „Stínání kohouta“ Koncepce dotazníků umožňovala získat ve zvolených lokalitách potřebný objem poznatků k danému tématu, aby zpracování takto získaných dat umožnilo vytvoření ucelené faktografie o současném obsahu a uplatnění obyčejů ve společenském životě obyvatelstva ve výzkumném prostoru. Témata dotazníků byla zvolena s ohledem na specifický charakter zkoumaných jevů, specifický proto, že tyto jevy se průběžně aktualizují a tím i vitalizují, což vyžaduje průběžné sledování a doplňování dříve zjištěných faktů, a zároveň mnohavrstevnost většiny jevů nedovoluje zjistit všechna potřebná fakta při pouze jednorázovém průzkumu terénu. V neposlední řadě byl při řešení projektu použit c) výzkum, při kterém byly aktuální informace o výročních obyčejích ve výzkumném prostoru získávány prostřednictvím internetu. Tento výzkum lze pokládat za formu terénního výzkumu, neboť se zaměřuje na konkrétní lokality s cílem získat potřebné údaje o zkoumaných jevech. Uvedený způsob získávání poznatků se jeví jako velice přínosný, neboť narůstá počet obcí s vlastními webovými stránkami, na kterých jsou zveřejňovány aktuální společenské akce mezi které na zkoumaném území tradiční výroční obyčeje běžně patří. Takto byly získány nejen popisy a zprávy o jednotlivých událostech, ale i řada obrazových dokumentů. Materiály tohoto typu jsou velmi přínosným pramenným zdrojem poznatků k výzkumnému tématu. Nemapují ale všechny praktikované obyčeje, ani o nich neinformují s rovnocenným zaujetím.
Objem informací, získaným uvedenými metodami, je značný. Hledání vhodného způsobu, jak je přehledně prezentovat, má svá úskalí. Poté, co došlo k ujasnění, které konkrétní výroční obyčeje jsou na počátku 21. století součástí společenského života obyvatelstva ve výzkumném prostoru a vznikla pomocná osnova témat pro cílený výzkum, došlo k rozhodnutí přistupovat při výzkumu k jednotlivým výročním obyčejům tak, aby vynikly jejich kořeny a byly zodpovězeny otázky, které typy výročních obyčejů a proč právě ony mají schopnost průběžné historické aktualizace natolik, že se uplatňují i v současné společenské situaci.
2.4Při zpracovávání informací, získaných v průběhu řešení projektu o zvolené problematice, bylo postupováno podle níže uvedené systematizace, která se v případě materiálu, se kterým projekt pracuje, jeví jako nepřehlednější a počítá s většinou v terénu zjištěných společenských akcí výročního charakteru:
I. Výroční společenské příležitosti s vazbou na agrární a liturgický cyklus
1. Masopustní tradice
2. Od předjaří k Velikonocům
3. Slavnosti letnic
4. Poutě 5. Oslavy úrody
6. Zádušní tradice
7. Doba posvátných nocí
II. Výroční společenské příležitosti bez přímé vazby na agrární a liturgický cyklus
8. Pietní akty 9. Studentské akce 10. Zábavné akce pro děti 11. Setkání seniorů 12. Obecní slavnosti 13. Prezentace techniky 14. Neckiády a lávky 15. Drakiády 16. Zabíjačka 17. Recesistické akce 18. Stavění ze sněhu Vytvoření uvedených okruhů výzkumného zájmu dalo zároveň řád průběžně doplňované pracovní databázi s dosud zjištěnými údaji o projevech, které jsou ve výzkumném prostoru faktograficky podchyceny.
3. Výsledky řešení projektu3. 1V průběhu řešení projektu došlo k nashromáždění velkého objemu aktuálních dat o uplatnění a projevech výroční obyčejové tradice v životě obyvatelstva východních Čech po roce 2000. Jejich systematizací vznikla databáze, která navazuje na soubor informací, vypovídajících o výskytu a formách výročních obyčejů na daném území v 19. a 20. století, jak byly shromážděny a utříděny z nejrůznějších zdrojů a pramenů již před řešením projektu, ale i v průběhu jeho řešení, kdy byly údaje z této starší pracovní databáze nepostradatelné pro ověřování souvislostí a v řadě případů došlo i k získání dalších poznatků, které stávající databázi doplnily o dosud nepodchycená fakta. Zatímco informace o starší době byly čerpány především z tištěných a rukopisných pramenů, data o uplatnění a projevech výroční obyčejové tradice v životě obyvatelstva východních Čech po roce 2000 byla získána převážně terénním výzkumem a vyhledáváním informací na internetu. Takto se podařilo nashromáždit množství materiálu, jehož podstatnou část tvoří fotografická dokumentace sledovaných jevů. Následující specifikace upřesňuje, o jaký typ materiálu se konkrétně jedná:
1. Terénní výzkum metodou vlastního pozorování přinesl poznatky (včetně fotodokumentace) z následujících akcí:
a) masopustní obchůzky maškar (celkem 19 lokalit): b) ohlasy předvelikonočních obchůzek (celkem 3 lokality): c) velikonoční obchůzky s řehtačkami a klapačkami a s Jidášem, obchůzky s pomlázkou (celkem 28 lokalit) d) pálení výročních ohňů (tzv. čarodějnice) (92 lokalit) e) stavění obecních májí a májí u domů v předvečer 1. května a v průběhu května (64 lokalit) f) obchůzkové slavnosti s májemi (7 lokalit) g) poutní slavnosti (4 lokality) h) výzkum frekvence obyčeje stínání kohouta a průběh obyčeje stínání kohouta ( 3 lokality) i) slavení posvícení ( 3 lokality) j) zádušní tradice (3 lokality) k) mikulášská tradice (2 lokality) l) živý betlém a zpívání u vánočního stromu (2 lokality) m) výzkum dokumentující oznámení a z nich plynoucí informace o akcích společenského života (kromě akcí výše uvedených) (84 lokalit), konkrétně: tříkrálová sbírka , tradiční taneční a další společenské příležitosti v masopustním období, josefovské taneční zábavy, pomlázkové taneční zábavy, májové taneční zábavy, pouťové taneční zábavy, poutní slavnosti, dožínky, posvícení, zábavy zvané vinobraní, projevy svatomartinská tradice, kateřinské taneční zábavy, mikulášské taneční zábavy, štěpánské taneční zábavy, zábava Poslední leč, různá tradiční posezení, gastronomické akce, zábavné akce pro děti, obecní a spolkové slavnosti, prezentace techniky a jiné místně tradiční společenské akce. 2.Terénní výzkum dotazníkovou metodou spočíval v rozeslání monotématických dotazníků vytypovaným osobám do obcí, kde je konkrétní výroční obyčej v současnosti praktikován (viz 2. 3). I když návratnost rozesílaných dotazníků nebyla uspokojivá a s některými potencionálními respondenty se nepodařilo navázat kontakt ani opakovanými snahami, přesto vedla dotazníková metoda k získání řady přínosných poznatků.
3.Velmi se osvědčil výzkum založený na vyhledávání aktuálních informací prostřednictvím internetu. Tímto způsobem byl získán nejen momentální přehled o společenském dění na zkoumaném území a řada kvalitních autentických dokumentů pro databázi o výročních obyčejích, ale zároveň nabývají takto získané informace na hodnotě tím, že v původním zdroji nezůstávají veřejnosti k dispozici trvale vzhledem k tomu, že se většinou jedná o aktuality, které jsou průběžně obměňovány a dále se na veřejně přístupných webových stránkách nearchivují. Následující přehled udává, které typy jevů výroční obyčejové tradice, uplatňovaných po roce 2000, se podařilo vyhledáváním informací na internetu podchytit, a počet lokalit, ve kterých bylo konání konkrétního obyčeje či okruhu obyčejů podchyceno:
3. 2K dalším výstupům řešení zadaného projektu patří takové, jejichž prostřednictvím jsou poznatky získané při řešení projektu šířeny
A) Pro šíření výsledků řešení projektu, k prezentaci těchto výsledků a ke komunikaci s veřejností byla vytvořena tato internetová stránka.
B) Na základě výsledků výzkumu v rámci řešení projektu vznikl odborný článek s názvem „Formy persistence masopustních tradic ve východním Polabí a přilehlé části Železných hor„. Článek se zaměřuje na formy obchůzek, spjatých se závěrem masopustního období (též ostatky), jak se dle výpovědí pramenů realizovaly ve výzkumném prostoru v minulosti a jak dle výsledků terénního výzkumu probíhají v současnosti. Obsahuje též rozsáhlou přílohu s přehledem typologie masek, uplatňujících se na vymezeném území, s tradičními proslovy při masopustních obchůzkách na vymezeném území a v neposlední řadě i přílohu obrazovou. Článek byl publikován ve Východočeském sborníku historickém č. 15 z roku 2008.
C) V rámci řešení projektu byly připraveny dvě odborné přednášky pro veřejnost.
1. Přednáška s názvem „Výroční obyčeje v současnosti“ se uskutečnila v přednáškovém sále Východočeského muzea v Pardubicích dne 11. 4. 2007 v 18:00 hodin. Jejím cílem bylo seznámit se současnou podobou tradičních zvyků a obyčejů vázaných na průběh kalendářního roku, jak se s nimi můžeme setkat ve východních Čechách včetně širšího okolí Pardubic. Výklad doprovázely početné obrazové ukázky, zachycující autentickou atmosféru jevů, tvořících v řadě lokalit přirozenou součást společenského života obyvatel.
2. Přednáška s názvem „Jsou to jen přežitky? Fakta o projevech tradiční lidové kultury v životě současné společnosti na příkladu východních Čech.“ se uskutečnila v přednáškovém sále Východočeského muzea v Pardubicích dne 16. 4. 2008 v 18:00 hodin. Také jejím cílem bylo seznámit se současnou podobou tradičních zvyků a obyčejů vázaných na průběh kalendářního roku, jak se s nimi můžeme setkat ve východních Čechách včetně širšího okolí Pardubic a výklad doprovázely početné obrazové ukázky, zachycující autentickou atmosféru prezentovaných jevů.
D) Poznatky získané v rámci řešení projektu byly využity na výstavách Východočeského muzea v Pardubicích.
1. Poznatky získané v rámci řešení projektu byly využity při přípravě scénáře výstavy Východočeského muzea v Pardubicích, která se uskutečnila ve dnech 23. 11. 2007 – 2. 3. 2008 ve výstavním sále muzea pod názvem „Vánoční stromeček. Historie a současnost“. Užité poznatky se týkaly především prezentace využívání vánočních stromů na veřejných prostranstvích a konání společenských akcí, vycházejících z výroční obyčejové tradice, které se pod takovými stromy odehrávají.
2. Jakožto jeden z výstupů projektu byla připravena výstava dokumentárních fotografií z terénních výzkumů pod názvem „Výroční obyčeje ve východních Čechách po roce 200“. Výstava byla instalována ve výstavním prostoru u tzv. Rytířských sálů pardubického Zámku v termínu 7. 11. 2008 – 1. 2. 2009. Jádrem výstavy bylo 240 snímků, autenticky zachycujících současné formy tradičních obyčejů, vázaných na jednotlivá období kalendářního roku, jejichž nositeli jsou lidé, žijící ve východních Čechách. Texty komentářů uváděly bližší okolnosti. Výstava se zaměřovala na tradice, které začaly být dokumentovány již v 19. století u lidových vrstev obyvatelstva, zejména na venkově. Tehdy záznamy o obyčejích sloužily jako doklady kulturní a národní svébytnosti českého národa. Zároveň zaznívaly obavy ze zániku těchto obyčejů. Výstava dokazovala, že existují prostředí, kde formy realizace obyčejů sice změnami procházejí, právě to ale přispívá ke skutečnosti, že zájem lidí o společenské vyžití, poskytované výročními obyčeji, průběžně pokračuje. Ačkoliv dnes určuje životní rytmus většiny lidí především kalendář občanský, prostřednictvím tradičních výročních obyčejů se mohou v prožitcích navracet ke zdrojům souznění člověka s přírodními rytmy a zákonitostmi. Prostřednictvím výstavy byly představeny následující okruhy výročních obyčejů: Obchůzky maškar v masopustním období, ohlasy předvelikonočních obchůzek, obchůzky velikonočního Svatého týdne, velikonoční obchůzky s pomlázkou, pálení výročních ohňů, obecní máje, máje u domů a obchůzkové slavnosti s májemi, poutě, ukončení sklizně, posvícení, stínání kohouta, advent, mikulášská tradice, Vánoce a Nový rok a tříkrálová tradice.
3. Metodická pracovnice Východočeského muzea v Pardubicích pro spolupráci se školami Mgr. Pavla Procházková, připravila ve spolupráci s řešitelkou projektu k uvedené výstavě výukový program pro žáky škol s názvem Lidové„ zvyky a obyčeje“, který seznamoval s daným tématem nejen prostřednictvím vystavených fotografií a komentářů k nim, ale i prostřednictvím DVD. Dále byla součástí programu možnost využít získané informace v rámci vytvořené pracovní skupiny ke vzájemnému představení si různých postav, které dříve obcházely nebo doposud obcházejí v průběhu roku domácnosti, a to formou převleků a dramatizace. O tento výukový program byl mezi školami značný zájem a byly naplněny prakticky všechny volné kapacity uvedení programu.
3.3V neposlední řadě je výstupem řešeného projektu souhrnná zpráva, informující o průběhu řešení a dosažených výsledcích, v tomto ohledu zejména prostřednictvím příloh. V přílohách jsou výroční obyčeje jakožto součást společenského života obyvatelstva východních Čech představeny formou několika oddílů, koncipovaných dle výše uvedené systematizace (viz 2. 4), která se v případě materiálu, se kterým projekt pracuje, jevila jako nepřehlednější a počítá s většinou v terénu zjištěných společenských akcí výročního charakteru, mezi nimiž ale odlišuje výroční společenské příležitosti s vazbou na agrární a liturgický cyklus a výroční společenské příležitosti bez přímé vazby na agrární a liturgický cyklus. Každá z příloh obsahuje kromě textové části, pojednávající o projevech ve společenském životě obyvatelstva, založených na výročním cyklu společenských příležitostí, barevnou obrazovou dokumentaci s komentovanými fotografiemi jevů, o nichž příloha pojednává. Tyto autentické fotografie zkoumaných jevů výroční obyčejové tradice vznikly jednak v rámci terénního výzkumu prováděného řešitelkou projektu, jednak byly shromážděny z pramenů zveřejněných na internetu. U každé fotografie je tudíž uveden zdroj jejího původu. Vzhledem k tomu, že informace zveřejňované na internetu nelze považovat za časově stabilní záležitost, umístění materiálů z tohoto zdroje do příloh zprávy o řešení projektu umožňuje zároveň jejich zpřístupnění a studium i poté, co již nebudou v elektronické podobě dostupné. Obrazová dokumentace v přílohách celkově obsahuje 958 vyobrazení. Vzhledem k výpovědní hodnotě v dokumentaci obsažených autentických materiálů je možno uvedenou dokumentaci pokládat za nejdůležitější součást závěrečné zprávy, která byla ve dvou exemplářích předána Odboru regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury České republiky.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||