Pálení výročních ohňů
Zapalování ohňů s vazbou na konkrétní výroční příležitost je mezi výročními obyčeji jevem z nejtrvanlivějších. Výroční oheň není jen tak nějakým ohníčkem; množství spalovaného materiálu je mnohdy impozantní. Umístění ohně, čas, po který hoří i další úkony s ním související, to vše má svá pravidla a ovšem i vysvětlení. Výroční ohně byly považovány za prostředek očisty, ale i za nositele plodnosti: kam bylo jejich záři vidět, tam měla být pole úrodná.Termínů, ke kterým se ohně zapalovaly, je v tradiční kultuře několik, obecně po celé období, ve kterém se tvoří úroda, tedy od března až do června. Známy jsou ohně pálené ke zničení figuríny smrtky, ohně pálené na sv. Jiří, ohně velikonoční, ohně pálené v předvečer svátku sv. Filipa a Jakuba, jehož den v tradičně připadal na 1. květen, a posléze ohně vázané k datu červnového svátku sv. Jana Křtitele. Historicky novou záležitostí byly snahy připomínat formou pálení hranice mučednickou smrt Mistra Jana Husa 6. července 1415. Nejrozšířenější zůstaly ohně filipojakubské vpředvečer 1. května, obecně nazývané pálení čarodějnic nebo jen čarodějnice, a to i ve východních Čechách. Uvažovat, zda ke kontinuitě tradice přispělo někdejší fanatické upalování osob obžalovaných z čarodějnictví, by bylo jen spekulací. Každopádně existovala víra, že vpředvečer 1. května mají zlé mocnosti, v představách lidí čarodějnice, snahu lidem uškodit a ohně patřily k ochranným praktikám, které se uvedenou noc musely použít. Figuríny, spalované v současnosti na ohních pálených v předvečer 1. května, jsou jistou variací na obřadní ničení personifikovaného zla v jarním období. Převlékání do masek čarodějnic je relativně novým prvkem, který samozřejmě slouží k pobavení, ale zároveň odpovídá chování, příznačnému pro původní smysl výročních obyčejů. Maska byla prostředkem k navázání kontaktu s jevy, kterým lidé nerozuměli a kterých se obávali, prostředkem, jak tyto jevy kladně ovlivnit. Následující komentované fotografie z roku 2009 z některých východočeských lokalit všechny podoby současného pálení ohňů v předvečer 1. května neukazují, přesto dávají nahlédnout do příznačné atmosféry příprav a průběhu pálení i do krajiny, v níž i následné dny po vyhoření a vyhasnutí hranic zůstávají stopy po výročních ohních specifickými znaky, vypovídající o fungování tradice.
Obrazová galerie
1. Kupovitá hranice k pálení čarodějnic, vrstvená z dřevního odpadu v průběhu několika týdnů u Újezda u Přelouče. Stejně jako zde jsou hranice tohoto typu umisťovány obvykle mimo zástavbu sídel.
2. Kde je to jen trochu možné, odbývá se pálení čarodějnic na vyvýšených místech, aby oheň byl zdaleka viditelný. Na snímku kupovitá hranice k pálení čarodějnic, vrstvená z dřevního odpadu v průběhu několika týdnů u Honbic u Chrudimi.
3. V posledních letech jsou k pálení čarodějnic připravovány stále častěji skládané hranice s polen, vyplněné chrastím. Na snímku skládaná hranice vystavěná na okraji Janovic u Chrudimi.
4. Častým místem pálení ohňů bývá prostor sportovních hřišť, která jsou obvykle situována na okraji zástavby sídla. Na snímku rozestavěná hranice na hřišti v Markovicích u Chrudimi.
5. U hranic pálených mimo intravilán sídel se obvykle staví pro případ deště nebo k posezení při občerstvení přístřešky pro účastníky pálení a hlídače ohně. Snímek zachycuje stanový přístřešek u hranice, připravené k pálení u Svojšic u Přelouče.
6. Pálení výročních ohňů v předvečer 1. května je často avizováno prostřednictvím tištěných nebo i ručně vyhotovených plakátků a oznámení, vyvěšených v lokalitě. Mnohdy se do textů oznámení promítají i nářeční jevy, jako i zde na plakátku ve Výsoníně u Chrudimi.
7. Ukázka ručně psaného oznámení o pálení výročního ohně v Trpišově u Chrudimi
8. Vystavovat figuríny čarodějnic na plotech domů, ve kterých byly připraveny, je zvykem v současnosti již málo uplatňovaným. Na snímku jsou figuríny čarodějnic, zhotovené žáky základní školy v Semíně u Přelouče. Vlastní figurínou je zastoupena každá z vesnic, odkud děti školu navštěvují.
9. Figurína čarodějnice, upevněná na vrcholu hranice v Třibřichách u Chrudimi.
10. Stojí za povšimnutí, že v Železných horách v řadě lokalit zapichují do postavené hranice k pálení výročního ohně březovou nebo smrkovou májku, k níž před pálením figurínu čarodějnice upevňují. Hranice s májkou v louce u Ctětínka u Nasavrk
11. V lokalitách, kde je zvykem stavět v předvečer 1. května obecní máj, probíhá toto stavění obvykle odpoledne nebo v podvečer ještě před zapálením hranice. Na snímku obecní máj a hranice, připravené k zapálení v Lipolticích u Přelouče.
12. Součástí pálení čarodějnic různé zábavné soutěže pro veřejnost, které zapálení hranice předcházejí. Někde nechybějí ani prodejní stánky. Na snímku prostor u hranice, připravené k zapálení v Medlešicích u Chrudimi.
13. Hranice výročních ohňů se nejčastěji zapalují těsně před soumrakem, takže jejich záře pak proniká do tmy. Na snímku hořící skládaná hranice v Markovicích u Chrudimi.
14. V prvomájovém ránu se obvykle z vyhořených hranic ještě kouří a po celý den vytváří toto dohasínání ohnišť v krajině příznačný kolorit. Na snímku doutnající ohniště po pálení čarodějnic ve Břehách u Přelouče, v pozadí obecní máj.
15. Ohniště po pálení čarodějnic u Sovolusk u Přelouče.
16. Prvomájové ráno po pálení čarodějnic v lukách u Přelovic u Přelouče
17. Vyhořelé ohniště na rybničním břehu po pálení čarodějnic u Litošic u Přelouče.
18. Vyhaslé ohniště po pálení čarodějnic v krajině u Kovářova na Chrudimsku
|
