Stínání kohouta

Následující komentované fotografie přibližují současný charakter obyčeje stínání kohouta, obyčeje, který ještě na počátku 20. století byl ve východním Polabí a v přilehlé části Železných hor běžný v řadě lokalit. Dnes se zde s touto tradicí můžeme setkat už jen výjimečně. Nejrozšířenější bývalo stínání kohouta jakožto součást slavení posvícení, ale docházelo k němu i v závěru masopustního období, o letnicích, o pouti, při dožínkách nebo o svatbách. Stínání kohouta, jehož kořeny jsou hledány ve formě obřadní oběti živého zvířete, spojené nejspíše s vírou v plodonosnost takové oběti nebo jako poděkování za úrodu, má dnes především rovinu zábavnou a živý kohout figuruje nikoliv jako krvavá oběť, jejíž tělo je po náležité úpravě snědeno, aby její síla vešla do všech, kdo ochutnají, nýbrž jakožto hlavní cena zábavného soutěžení, kdo poslepu sekne dřevěným mečem maketu kohouta, umístěnou v prostoru soutěžní plochy. V obcích, kde se stínání v současnosti koná, není již součástí obyčeje kdysi nezbytný průvod z kohoutem ani jeho veřejné odsouzení za zlé skutky, které napáchal. Kohout tedy již není ztělesněním zla a nepořádků, které je třeba očistnou obětí ze společenství obce vymítit a není již ani starobylou formou poděkován za úrodu či nositelem plodivé síly pro ty, kdož ho snědí. Průběh obyčeje, jeho pravidla i napínavost, lákavá zejména pro děti, jsou ovšem i tak hodné pozornosti a dost možná, že také u Vás zkusíte tento zvyk obnovit.

1. Informace o konání stínání kohouta v Načešicích u Heřmanova Městce v r. 2007 na plakátě, jehož ústřední motiv zde užívají již řadu let

2. V Načešicích je kohout zastoupen dřevěnou maketou hlavy, vsazenou do země v prostoru travnatého hřiště, ohraničeného šňůrou, na které jsou navázány fáborky z barevného krepového papíru. Tento způsob ztvárnění kohouta upomíná na obyčej zahrabávat živého kohouta až po krk do země. Takto znehybněné zvíře pak mělo být sťato nebo zasaženo cepem. Již v 19. století bylo podobné zacházení se zvířaty zakazováno.

3. Před zahájením soutěžení si zájemci zkouší krokováním vyměřit vzdálenost od startu k hlavě kohouta na opačné straně hřiště. Doufají, že jim to pak při soutěži pomůže v odhadu, zda už se do blízkosti kohouta dostali.

4. Na startu zaplatí každý soutěžící drobný obnos, pořadatel mu vloží do rukou dřevěný meč, zaváže mu oči, otočí s ním do kola pro ztížení orientace a nasměruje ho ke kohoutovi.Hlavní výhra, živý kohout, čeká zatím na vítěze v kleci opodál.

5. V Načešicích stojí za kohoutem muzikanti, kteří po startu soutěžícího začnou hrát a zvukem hudby ho tak navádějí k cíli.

6. Vzdálenost mezi startem a kohoutem je poměrně značná, někdo ji překonává zvolna, jiný rázným krokem.

7. Ne každý soutěžící dojde do blízkosti kohouta jako tento. Ani to ovšem neznamená, že kohoutí hlavu úspěšně mečem zasáhne.Opodál kráčející průvodce je připraven zasáhnout, kdyby soutěžící někoho mečem ohrožoval a po skončení pokusu mu sejme šátek z očí.

8. Tento soutěžící kohoutovu hlavu těsně míjí.Může se ale rozhodnout jít zkusit štěstí na start znovu.

9. Řada soutěžících hlavu kohouta přejde a seká do prázdna.

10. Budoucí vítězka hlavní ceny míří přímo ke kohoutovi, protože si na startu všimla, že právě za ním stojí saxofonista.

11. Hlavní cena, živý kohout, náleží tomu, kdo první tne maketu kohoutí hlavy v prostoru hřiště. Kohout, pojmenovaný vítězkou „Načešák“, nebyl sněden, ale uvítán slípkami v domácím chovu

12. Soutěž pokračuje, dokud jsou k dispozici další ceny.

13. Jelikož v pokusech o setnutí kohouta jsou úspěšnější děti, připravené láhve s alkoholem musí narychlo nahradit sladká odměna.

14. Někdy soutěžící ani netuší, jak blízko je svému cíli.

15. Úspěšnost pokusu signalizuje divákům průvodce soutěžícího i bubeník hudby.

16. V Lánech u Heřmanova Městce je stínání kohouta jednou z mnoha posvícenských akcí. Maketa kohouta na tyči je vsazena do země ve vytýčeném prostoru, který ale není tak rozsáhlý jako v Načešicích.

17. Soutěžící jsou připraveni v řadě, dřevěné meče ke stínání a šátky k zavázání očí jsou již také přineseny.

18. Obvyklým rituálem je i v Lánech otočení soutěžícího dokola ke ztížení orientace. Na rozdíl od Načešic zde soutěžící nenavádí k cíli hudba.

19. V Lánech mají připraveny pro vítěze dva živé kohouty, zatím umístěné v kleci na kárce.

20. Obvykle se stane, že soutěžící si to namíří zcela jiným směrem, než ke kohoutovi. Stejně snadné je kohouta v chůzi minout.

21. Nakonec ale i tato soutěž má svého prvního vítěze, který tím, že ťal do makety kohouta, stává se výhercem jednoho z živých kohoutů.

22. Vítěz ukazuje, kterého z kohoutů si vybral

23. Druhý z kohoutů zatím svého výherce nemá, soutěž proto pokračuje.

24. Hotovo, dává najevo gestem muž napravo zbylým soutěžícím, neboť soutěž právě poznala svého druhého vítěze, jemuž je snímán šátek z očí, a stínání kohouta je tím ukončeno.

25. Kohout je vyndáván z klece, aby byl odnesen domů k vítězi.