Archetypy v chování masopustních maškar
Kalendářní rozvržení roku charakterizuje periodicita času. Konkrétní časová období se neustále opakují, přičemž přechod k novému počátku každého takového cyklu býval tradičně vnímán jako velmi důležité období. V tradiční kultuře je patrné, že tento přechod byl spojován s rituálním potlačováním zla a zmaru, personifikovaných do rozličných démonů, a zároveň i s obřady, majícími za cíl regeneraci času. Co uplynulo, bylo třeba uzavřít, začínalo se znovu od začátku, pomyslně „na čistém listě“. Nutnou podmínkou, aby se čas prostřednictvím ročních období znovu opakoval, byl akt znovuzrození. Soudí se, že v archaických kulturách sloužila k podpoře přerodu účast a podílení se lidí na teatralizovaném ztvárnění mytického příběhu s tímto motivem nebo různé společenské výstřelky, přípustné časově omezeným uvolněním mravů. Přechod k novému časovému cyklu vedl k představám o návratu mrtvých mezi živé, byl vhodnou dobou k uzavírání sňatků i ke konání iniciačních obřadů s ústředním motivem přerodu prostřednictvím smrti a následného vzkříšení, zhášel se a znovu oživoval oheň, do popředí se dostávalo vědomí vzájemnosti všeho živého (lidí i zvířat) s démony a předky. Nástrojem k odkrývání této společné identity účastníků rituálů, jejichž cílem bylo udržení nekonečného koloběhu života a smrti, se stala maska. Napomáhala ukrýt vnější odlišnosti a sjednocovala. Prostřednictvím masky se dalo vyjádřit vše podstatné, aby výsledek rituálu byl úspěšný. Obchůzky masopustních maškar v přechodovém období před obrodou jarní přírody mají i v současnosti vliv na povědomí o společné identitě obyvatel sídla, ve kterém se taková obchůzka odehrává. Upevňují soudržnost lidí, ale nepřímo udržují i dávné, s magií propojené myšlení a upozorňují na fakt sepjetí člověka s přírodou. I současný člověk se tak prostřednictvím kulturní kontinuity propojuje s minulými generacemi, se svými předky, a nalézá smysl svého bytí ve společenství, k němuž náleží. Dosud je v chování masopustních maškar mnoho archetypů, z nichž lze vyčíst někdejší smysl obřadů v přechodovém období před jarní rovnodenností astronomického kalendářního cyklu. Vypovídá o tom i následující soubor komentovaných fotografií z masopustních obchůzek maškar, uskutečněných v roce 2008 na území východního Polabí a v přilehlé části Železných hor.
Obrazová galerie
1. Náhodné setkání účastníka silničního provozu, který není obeznámen s archetypy chování masopustních maškar, konajících právě svou obchůzku po obci nebo dokonce přecházejících z jedné sídelní lokality do jiné, může být pro takového jedince značně stresující.Pokud neví, že maškary, které mu zastoupily cestu, jej nechtějí ani ohrozit, ani okrást nebo mu poničit majetek, nýbrž že jim postačí úsměv a dárek v podobě symbolického peněžního obnosu, může takové setkání vyústit až k agresivní reakci ze strany řidiče. Maškary však jen využívají tradičního práva uvolnění pravidel běžné etikety a nic by nenamítaly, i kdyby zaparkoval a následoval je jako divák. Na snímku „smrťák“ zastoupil cestu vozidlu projíždějícímu obcí Borek na Pardubicku. 26. 1. 2008.
2. Existence Yettiho konečně potvrzena? Není tomu tak. Nezbytnou složkou masopustních obchůzek maškar jsou postavy „zvířat“. Soudí se, že zvířecí masky patří k nejstarším typům masek obecně a jejich smyslem bylo na základě magie nápodoby zajistit žádoucí vlastnosti daného zvířete, především životní sílu a plodnost, i pro fungování světa lidí a zdrojů jejich obživy. Nápodoba chování zvířat zůstává i v současnosti výrazným archetypem ve ztvárňování maškar tohoto typu při obchůzkách. Na snímku je zachycena „opice“, která utekla na strom svému „vodiči“ při obchůzce maškar v Horním Bradle u Trhové Kamenice. 9. 2. 2008.
3. Při masopustních obchůzkách maškar nesmí chybět postava „medvěda“. Stejně jako v případě opic měli v minulosti lidé možnost odpozorovat chování medvěda při návštěvách migrujících komediantů, kteří měli produkce se zvířaty jako zdroj své obživy. Také tento představitel „medvěda“ napodobuje způsob chůze zvířete, pohybujícího se ve vzpřímené poloze (zde navíc do rytmu hudby). Horní Ředice u Holic, 2. 2. 2008.
4. Obvyklým chováním zvířecích masek je demonstrace jejich životní síly a plodnosti, zacílená na diváky. Na snímku „kozel“ napodobuje páření . Maleč u Chotěboře, 16. 2. 2008.
5. Archetypální motiv znovuzrození, nového počátku, je obsažen v zahajovacím aktu masopustní obchůzky maškar, dodržovaným v některých lokalitách na území Železných hor. Obřadníci spolu s ostatními maškarami musí nejprve nalézt ukryté maškary představující „zvířata“, vyhnat je z úkrytu a probudit k aktivitě. Na snímku vyvádění nalezených“ zvířat“ ze stodoly, z nichž maškara zcela vpravo zase uléhá na zem. Míčov u Heřmanova Městce, 16. 2. 2008.
6. „Vodiči“ budí „zvířata“ šťoucháním a údery svých holí o zem za zvuků konkrétní, k tomuto účelu tradičně hrané písně. Na snímku zcela vpravo leží na zemi spolu se „zvířaty“ také „hrachovák“, jehož maska je zhotovena ze sena propleteného hrachovou slámou. Jedná se o zajímavý doklad vnímání masky tohoto typu jakožto maškary, náležející do zvířecí říše. Až do poloviny 20. století se v některých lokalitách východního Polabí zhotovovala maska, označovaná jako „medvěd“, z rostlinného materiálu, přičemž některá ztvárnění připomínala zvíře skutečně jen symbolicky. Vycházela ovšem z možností někdejších tvůrců masky, kteří vhodně zvoleným rostlinným materiálem napodobovali zvířecí srst. Míčov u Heřmanova Městce, 16. 2. 2008.
7. Po nějaké době jsou“ zvířata“ konečně probuzena, vstanou a tančí se svými „vodiči“ první tanec, kterým je obchůzka maškar zahájena. Míčov u Heřmanova městce, 16. 2. 2008.
8. V lokalitách, kde je hledání a probouzení „zvířat“ v úvodu masopustní obchůzky maškar obvyklé, dochází pak v průběhu obchůzky ještě na několika konkrétních místech v obci k situaci, kdy „zvířata“ opět uléhají na zem a je potřeba je znovu zvukem zmíněné písně, šťoucháním a tlučením holemi o zem probudit. Takovými místy jsou například prostranství před sakrálními objekty nebo před hostincem. Na snímku je zachyceno, jak se probuzená „zvířata“ zvedají ze země na prostranství před křížem. Žlebské Chvalovice, 2. 2. 2008.
9. Se „zvířaty“ přicházejí do kontaktu hlavně náhodní diváci, které maškary při své obchůzce obcí potkají. „Vodiči“ „zvířat“ pak mají co dělat, aby své svěřence umírnili. Situaci tohoto typu zachycuje snímek z Horního Bradla u Trhové Kamenice. 9. 2. 2008.
10. Diváci v nesnázích, takové situace vzdáleně připomínají zkoušky, jimž jsou v archaických kulturách vystaveni účastníci iniciačních obřadů. Na podobné povyražení jsou specialisté postavy představitelů různých profesí, kteří na odchycených přihlížejících realizují svou odbornost. Archetypem takového jednání je například symbolická zabíjačka za použití příslušného pracovního vybavení. Na snímku „řezníci“ v plném nasazení s odchyceným divákem, „smrťák“ vypomáhá. Maleč u Chotěboře, 16. 2. 2008.
11. „Řezníci“ nevynechají v pracovním postupu ani „rozporku“. Snad až dodatečně si absolvent takové symbolické zabíjačky přečte nápis uvnitř necek: „Lehejte pomalu, necky jsou starší.“ nebo se dozví, že: “Kdo sem lehne, ten tu zhebne.“. Vydrží ovšem každý. Na snímku je v pozadí zachycena také maska „žida“s příznačným pytlem. Maleč u Chotěboře, 16. 2. 2008.
12. Ze stejné podstaty vychází i ukázka fungování mezioborové spolupráce mezi „zdravotníky“, neúspěšnými s léčbou heparinem, a „řezníky“ při masopustní obchůzce maškar v Libici nad Doubravou. 9. 2. 2008.
13. Tito „zdravotníci“ jsou úspěšnější, dle jejich slov „pacientka“ může přijít na kontrolu „za dvanáct měsíců“. Míčov u Heřmanova Městce, 16. 2. 2008.
14. Se svými specialitami mohou nepřipraveného diváka zaskočit i „ševci“. Správnou péči o nohy neberou na lehkou váhu, po vyzkoušení zdravotní obuvi dodají „zákazníkovi“ také potřebné vložky (menstruační). Libice nad Doubravou, 9. 2. 2008.
15. „Holiči“ a „kadeřníci“ se s oblibou ujímají mužů, aby je oholili a náležitě zušlechtili. Holení mužů patří k tradičním masopustním taškařicím. Odpovídající vybavení ani tito zástupci masopustních maškar nepostrádají. Libice nad Doubravou, 9. 2. 2008.
16. Archetypem v chování masopustních maškar je i začerňování tváří přihlížejícím nebo jejich nabarvování jinými barvivy. Jedná se vlastně o formu začleňování diváků do společenství, vytvořeného obchůzkou. Na snímku „kominík“ začerňuje ženu, kterou přidržuje „strakatý“. Žlebské Chvalovice, 2. 2. 2008.
17. Archetypem je i postava „cikánky“, která přichází do domu předvést hospodyni své „dítě“ s tvrzením, že otcem „dítěte“ je manžel hospodyně. Snímek zachycuje tuto situaci u domu v Horním Bradle u Trhové Kamenice. 9. 2. 2008.
18. Ačkoliv hospodyně tvrdí, že manžel není doma, „cikánka“ dává najevo, že by se o tom ráda přesvědčila prohlídkou domu. Neznalého by takové chování mohlo znejistit, paní domu ovšem ví, že maškara se chová podle tradičního scénáře. Libice nad Doubravou, 9. 2. 2008.
19. Různorodé jsou archetypy v chování maškar nazývaných „židi“. Na snímku přistupují „židi“ k domu, aby domácím nabídli ke koupi látky podle vzorníku, vytvořeného z ráfku kola. Horní Roveň u Holic, 2. 2. 2008.
20. „Květinářky“ rozdávají zájemcům dovedně zhotovené papírové květiny. Rosice u Chrasti, 3. 2. 2008
21. Chování trojice „vodnic“ je nevyzpytatelné, stále mají podběrákem políčeno na některého z přihlížejících mužů. „Rybníček Brčálníček“ si vozí s sebou i s nezbytnou vrbou. Třebosice u Pardubic, 23. 2. 2008.
22. Neodolatelný výjev ze současného života. Dvojice vybavená na pláž se rozložila u bazénu v zahradě navštíveného domu bez ohledu na lednové počasí. Borek na Pardubicku, 26. 1. 2008.
23. Archetypální typizace se promítá i do chování maškar inspirovaných filmovou tvorbou. „Marfuša“ z filmové pohádky Mrazík se neobejde bez skutečného lízátka. Borek na Pardubicku, 26. 1. 2008.
24. Archetypem v chování maškar zůstává v řadě lokalit i v současnosti snaha ukrást nepozorovaně v navštíveném domě nějaký předmět, který pak obvykle domácím nabízejí zpětně k odkoupení. Na snímku jsou zachyceni „žid“ a „vodič opice“ (která svému „vodiči“ utíká), jak se s ukradenou kárkou a kufrem pohybují na zahradě domu. Horní Bradlo u Trhové Kamenice, 9. 2. 2008.
25. Podobná situace. „Kominík“ vynáší ukradenou dřevěnou paletu ze dvora domu ve Zbožňově u Skutče, 9. 2. 2008.
26. Archetypy v chování masopustních maškar se výrazně uplatňuji při závěrečných ceremoniálech obchůzky. Dávný smysl obchůzek napomoci přechodu k novému časovému cyklu je vyjádřen symbolickou popravou jedné z maškar. V některých lokalitách se tato část obchůzky neobejde bez pronesení žertovně pojatého rozsudku. Na snímku „laufr“ předčítá rozsudek nad „kominíkem“. Míčov u Heřmanova Městce, 16. 2. 2008.
27. Po symbolické střele od „myslivce“ padá „kominík“ na připravený ozdobený žebřík, na kterém je pak za smuteční hudby donesen maškarami před hostinec, kde dojde k jeho oživení a tak i k završení aktu znovuzrození. Míčov u Heřmanova Městce, 16. 2. 2008.
28. Obdobný scénář, kdy mluvčí masek „laufr“ vyhlašuje rozsudek nad „kominíkem“. „Myslivec“má připravenu pušku, nechybí ani „kněz“.Třebosice u Pardubic, 23. 2. 2008.
29. Odnášení maškary, ztělesňující symbolickou oběť v závěru obchůzky, mívá formu pohřebního průvodu. Ten směřuje obcí k hostinci. Třebosice u Pardubic, 23. 2. 2008.
30. U hostince pokládají maškary žebřík s „kominíkem“ na zem. Postačí malá sklenička, aby oběť znovu ožila. Třebosice u Pardubic, 23. 2. 2008.
31. V některých obcích se symbolickou obětí stává v závěru masopustní obchůzky maškara „medvěda“. Na snímku je „zastřelený medvěd“ již po setmění odnášen maškarami k hostinci. Žlebské Chvalovice, 2. 2. 2008.
32. Po osvědčené proceduře „medvěd“ ožívá, vstává a to je signálem k radostnému tanci všech maškar i dalších přítomných. Žlebské Chvalovice, 2. 2. 2008.
33. Místy je závěrečná oběť pojímána už spíše jako úlovek nezvladatelného zvířete. Stav „zastřeleného medvěda “ tudíž kontrolují střelec i „řezník“ a dostává i podle loveckého obyčeje symbolický poslední hryz – úlomek jehličnaté větvičky. Přihlížejí mimo jiné „medvědář“ a „smrťák“.Voleč u Přelouče, 2. 2. 2008.
34. Někde symbolicky usmrcovaný „medvěd“ figuruje nikoliv jakožto provinilec sám za sebe, nýbrž jako obětní beránek za všechny hříchy, které napáchali obyvatelé sídla, ve kterém se obchůzka uskutečnila. Je to zdůrazněno i v krátkém proslovu zástupce obce. Na snímku maškary nakládají „usmrceného medvěda“ na nosítka, aby ho odnesly do hostince. Radčice u Skutče, 9. 2. 2008.
35. Symbolickou obětí v závěru masopustní obchůzky maškar bývá také „kobyla“. Na snímku „zdravotníci“ zjišťují, že nezbývá, než „zastřelenou kobylu“ odnést do hostince. Vážnost tomuto aktu dodává „smrtka“. Rosice u Chrasti, 3. 2. 2008.
|
