Obecnosti, symboly a souvislosti při masopustních obchůzkách maškar
Ačkoliv je lidská kultura fenoménem značně variabilním, kořeny této rozmanitosti spočívají v obecných kulturních univerzáliích, vlastních člověku bez ohledu na čas a prostor, ve kterém se pohybuje. Záleží potom na okolnostech a na kulturním prostředí, v jaké formě se obecné kulturní prvky a kategorie projeví.Ke kulturním univerzáliím patří i rituály, obřadní úkony s pevnými pravidly, které sice reagují na obecné principy v životě lidí, ale jejich konkrétní obsah i formy jsou již věcí proměnlivou, procházející vývojem. V řadě případů zůstaly ohlasy rituálů, kdysi závazných, součástí tradiční lidové kultury i poté, co svou závaznou platnost v průběhu vývoje společnosti ztratily. Jelikož mechanismus tradice uchovává po určitou dobu v povědomí, jak se chovat i v případě takového rituálu, který přestal být bezprostředně aktuální, pokud nastanou vhodné okolnosti, konstanty lidské psychiky reagují na tradovanou nabídku obvykle zcela spontánně, a to především proto, že archaické rituály z přirozené podstaty této psychiky vycházely. Dokládají to i momenty z tradičních masopustních obchůzek maškar ve východních Čechách. Především ve vesnických lokalitách zde nalezneme řadu případů víceméně průběžné kontinuity těchto výročních společenských příležitostí, které nejsou jen náhodným seskupením chaoticky dovádějících maskovaných účastníků, jak mnohdy tyto akce bývají představovány ve zpravodajstvích, ale ponechávají si svůj obřadní rámec, kterým lze i dnes nahlížet až za oponu archaického pojetí reality, vycházejícího z instinktů a archetypálních představ. Někdejší obřady odrážely přirozenou potřebu lidí, aby v souladu s periodickými ději v přírodním prostředí také oni pravidelně obnovovali své síly, načerpali energii a zajistili pokračování jsoucna. Obřad byl mimo jiné i symbolickým návratem k počátečnímu stavu či přechodem do jiné dimenze. Byl cestou k nápravě, prostředkem ke znovuobnovení žádoucího stavu světa obecně a daného společenství lidí zvláště. To vše se odráží i v současných formách obyčejů, založených na přirozené tradici. Proto jsou konkrétně například masopustní obchůzky maškar ve východních Čechách tolik působivé pro toho, kdo příjme jejich pravidla a rozumí symbolickému jazyku obchůzek, a naopak obtěžující pro toho, kdo tomuto jazyku nerozumí, například proto, že se s ním setkává poprvé nebo i z důvodu vlastních konvencí. Aby nedocházelo ke konfliktům, jsme v některých případech svědky umírnění některých projevů ze strany maškar, což lze chápat jako kompromis ve prospěch akceptování obchůzek i ve zdrženlivějším společenském prostředí .
Na následujících ukázkách autentických dokumentárních fotografií je možno nahlédnout do dění při masopustních obchůzkách maškar v některých východočeských lokalitách, ve kterém se odrážejí výše zmíněné koncepty chování a souvislosti s odvěkou snahou člověka obstát a uhájit svou existenci v okolním světě.
Obrazová galerie
1. Vývoj počasí v únorových dnech roku 2009 umožňoval, aby i v nižších zeměpisných polohách mohli účastníci masopustních obchůzek maškar naplno využít sněhové pokrývky k naplnění jedné z tradičních forem jednání masopustních maškar, kterou je válení se ve sněhu a strhávání obyvatel navštívených domů i diváků do závějí. Toto jednání vychází z tradiční představy o blahodárném vlivu omývání se sněhem, zároveň zpestřuje a zjednodušuje příznačné chování maškar válet se po zemi a strhávat na ni i nemaskované osoby. Snímek zachycuje masky vyválené ve sněhu při obchůzce maškar ve Žlebských Chvalovicích u Ronova nad Doubravou, 21. 2. 2009.
2. Výše uvedené chování maškar souvisí patrně se starobylou vírou o čerpání síly ze země při dotyku s ní, ale jedná se také o symbolické předvádění kopulace, které mělo v době předcházející nástup vegetačního období roku obrazný prosperitní význam. Situace na snímku zachycuje stržení dívky do sněhu maskami medvěda a opice při obchůzce maškar v Míčově u Heřmanova Městce, 14. 2. 2009.
3. Strhnout nebo povalit někoho na zem je příznačné hlavně pro masky zvířat, které jsou k tomu často i podníceni svými vodiči. Míčov u Heřmanova Městce, 14. 2. 2009.
4. Uvedené chování je obvyklé i pro masky typu strakatých, třísňáků, slamáků nebo chvojáků. Žlebské Chvalovice u Ronova nad Doubravou, 21. 2. 2009.
5. Maškary se do sněhu často strhnou také navzájem, bez ohledu na typ masky. Žlebské Chvalovice u Ronova nad Doubravou, 21. 2. 2009.
6. Válení se po zemi je též podstatou tzv. buzení zvířat ze zimního spánku, které v rámci obchůzky probíhá v některých lokalitách Železných hor na ustálených místech obce. V Míčově u Heřmanova Městce se ke zvířatům přidává i hrachovák. 14. 2. 2009.
7. Symbolické chování, dané tradicí, patří k masce medvěda i za podmínek, kdy povalení hospodyně na zem není vzhledem k počasí vhodné. Veselí u Přelouče, 28. 2. 2009.
8. K postavám, jejichž maskování je založeno na využití rostlinného materiálu, který v minulosti dle některých názorů ztvárňoval zvířecí srst nebo ptačí peří, patří v areálu území Železných hor tzv. chvojáci. Na snímku chvojáci v Okřesanči u Ronova nad Doubravou, 14. 2. 2009.
9. Obecným příznakem jednání maškar je začerňování tváří přihlížejícím nebo jejich nabarvování jinými barvivy. Neznalému návštěvníkovi obchůzky nemusí být tato forma začleňování diváků do společenství vytvořeného obchůzkou příjemná. Na snímku kominíci a začerněná děvčata ve Včelákově na Skutečsku, 10.2.2007.
10. Začleňování do společenství vytvořeného obchůzkou je zakódováno také v zajímání mužů a jejich odvedení do pojízdné šatlavy nebo do pojízdného erotického salónu. Na snímku je odváděn majitel domu při obchůzce maškar v Semíně u Přelouče, 28. 2.2009 .
11. Iniciační rysy nechybí tomuto výjevu symbolického mučení majitele domu při obchůzce maškar v Míčově u Heřmanova Městce, 14. 2. 2009.
12. Tanec u domu je nezbytnou součástí obchůzek, především tanec domácích s obřadníky obchůzky. Prameny dokládají prosperitní symboliku takových tanců. Na snímku majitel domu tančí s maskou družičky. Vpravo principál maškary dává ozdobenou holí znamení muzikantům. Veselí u Přelouče, 29. 2. 2009.
13. Na Skutečsku a Hlinecku se status obřadního tance přenesl na taneční projev masek nazývaných turci, který se uskutečňuje u každého domu nebo na ustálených místech obce. Obřadní úlohu v tomto případě na sebe přijala forma původně mečového tance, respektive tance se šavlemi, jehož typy připomínají už středověké prameny a který se přes prostředí řemeslnických cechů přenesl až do projevů tradiční lidové kultury na venkově. Na snímku příznačné seskupení turků při tanci u domu v Předhradí u Skutče, 21. 2. 2009.
14. Ztvárnění masek turků naznačuje, že mají předobraz v postavách vojáků. Někdejší šavle ovšem vývoj zaměnil za bílé kapesníčky, jimiž při tanci mávají v prstech. Snímek zachycuje tanec turků bez ohledu na déšť u domu v Blatně u Hlinska, 27. 1.2008 .
15. Masopustní obchůzky maškar ve východních Čechách bývají i dnes dosti běžně zakončovány aktem symbolické oběti, kterou se stávají zvířecí masky medvěd nebo kobyla, ale také kominík. V tradičních obyčejích obecně figurují motivy oběti poměrně často. Jedná se o akty očistné, které v archaických společnostech provázely klíčové okamžiky v životě lidí. Postava oběti, později samozřejmě symbolické, byla ztělesněním všeho špatného, co se v uplynulém období v daném společenství odehrálo. V rámci obětního obřadu mělo být toto vše odstraněno a zničeno, aby mohl být nastolen nový počátek bytí, respektive nový časový cyklus, ať už byl vymezován vegetačním obdobím přírody nebo jiným hlediskem. Součástí obětního ceremoniálu je tudíž soud, při kterém jsou vysloveny ve výše uvedeném smyslu prohřešky oběti. Na snímku z Veselí u Přelouče je kominík přiváděn dvěma policisty před soud. 28. 2. 2009.
16. Po soudu následuje i symbolická poprava oběti a truchlení nad ní. Situace na snímku zachycuje nakládání kominíka zastřeleného na útěku před spravedlností, jehož nevzkřísily ani vnady masky v popředí. Veselí u Přelouče, 28.2.2009.
17. Odnášení oběti z místa její symbolické smrti za smuteční hudby a nářku maškar patří k příznačným výjevům závěrečných fází obchůzek . Obvykle se to děje v atmosféře nastávajícího soumraku. Na snímku masky odnášejí zastřeleného medvěda v Okřesanči u Ronova nad Dobravou, 14. 2. 2009.
18. Obřadnost okamžiků závěrečného dění masopustních obchůzek maškar je patrná na řadě detailů. Na snímku z Okřesanče Ronova nad Doubravou kráčí před průvodem se zastřeleným medvědem četník, který oběti vzdává hold tasenou šavlí. 14. 2. 2009.
19. Stěžejním momentem závěru masopustních obchůzek maškar bývá oživení oběti a následné projevy radostného veselí, vyjadřujícího struhující pocit nad faktem nového počátku , který bezpochyby opájel i všechny dávné generace. Na snímku tančí představitel medvěda uprostřed ostatních masek, zatímco jeho vodič – cikán , zvedá hlavu medvědí masky do výše. Okřesaneč u Ronova nad Doubravou, 14. 2. 2009.
20. Představitelé medvědů a další maškary tančí před hostincem po vzkříšení zastřeleného medvěda. Žlebské Chvalovice u Roniova nad Doubravou, 21. 2. 2009.
|
